Ve svém domovském spolku jsme využili sněhové nadílky a ráno vyrazili na obnovu na obeznání divočáků. V mladém porostu zalehl samotný kus – lončák. Rychlá akce mohla začít. Sešlo se 12 střelců a já jako jediný psovod. Z důvodu velikosti mlaziny jsem volil jednoho psa a to zkušenou matadorku Airu spod Sokola. Po vypuštění skoro okamžitě našla zvěř a označila ji hlášením. Svižně ji vytlačila do volného prostoru před střelce, který bohužel zazmatkoval a místo střelby vykřikl a zahnal divočáka zpět. Aira s ním byla stále v kontaktu a podařilo se ji kus znovu zastavit a pomalu tlačit k okraji. Kňourek už nechtěl spolupracovat a nechtělo se mu opustit bezpečí krytiny, ale i tak metr po metru ho Aira tlačila ven. Tentokrát na duchapřítomného hospodáře, který obezřetně šel hlásícímu psovi naproti a ranou na 2 metry prase ulovil. Celá akce od vypuštění po zhasnutí prasete trvala přesně 5 minut.
