Časový limit: 5+5 minut. Vůdce nahlásí rozhodčímu, jestli psa odloží připoutaného nebo volně. Pes má být odložen na příhodném, klidném místě v lesním porostu apod. Vůdce přiváže psa na rozbalený barvářský řemen na místě, které mu rozhodčí určí, případně psa odloží volně. Společně pak s rozhodčím skrytě sleduje chování psa. Po 5 min. pak vůdce vystřelí a vyčká dalších 5 min., kdy mu rozhodčí dá povel, aby si došel pro psa. Pokud je pes odložen volně, může mít na sobě obojek a volně položený barvářský řemen nebo odložený batoh, kabát apod.
Známkou 4 se hodnotí pes, který je při odložení klidný a nepohne se z místa. Nižšími známkami se hodnotí různé projevy neklidu, štěkání, kňučení, trhání se na řemeni, snahu odejít z místa. Není chybou, když se pes po výstřelu posadí nebo postaví, ale jinak zůstane na místě. Pokud pes opustí místo odložení a odejde k vůdci, hodnotí se známkou 0, rovněž tak při trhání se na barvářském řemeni a stálém štěkání nebo hlasitém kňučení. Volné odložení je zvýhodněno vyšším koeficientem pro výpočet bodů. Je možno provádět společné odložení více psů. V tomto případě musí být mezi psy dodržena minimálně vzdálenost 80 m. Pokud o to vůdce požádá, rozhodčí mu musí umožnit odkládat psa samostatně.
Můj komentář:
Pro mě jedna z nejvíc nervy drásajících disciplín na zkouškách. Ač se to nezdá, tak těch 10 minut je doslova nekonečných. Při začátku tréninku jsem tuto disciplínu konzultoval s pár zkušenými kolegy kynology a bez jejich rad bych byl bezradný. Čím dříve se s pejsek začne trénovat odložení, tím lépe. Důležité je nespěchat a nesnažit se dělat velké skoky. Já začal tak, že jsme Airu přivázal na kratší voďák a sedl si nedalo ( ze začátku třeba jen metr daleko ). Když vydržela v klidu, následovala velká pochvala, odchod z místa ( pořád uvázaná!! ) a o pár desítek metrů dále dostala volno, aby se za odměnu proběhla. Postupně jsem prodlužoval vzdálenost i čas odložení. Osvědčilo se mi nespěchat se schováváním. Stále jsem to trénoval tak, aby na mě Aira viděla. Pak byla mnohem klidnější a neměla tendence se zvedat, odcházet, kňučet atd. Když jsme měli utvrzené odložení v klidu, přidal jsem výstřel z brokovnice. A poslední fáze byla, že jsme se buď schoval za silný strom a nebo odešel tak daleko, že jsem byl mimo dohled a Airu jsem monitoroval jen pomocí fotoaparátu. Nakonec jsme to trénovali s časem 15-20 minut odložení, pak výstřel a zase 15 – 20 minut odložení. Přeci jen je lepší, když je pes zvyklý vydržet déle, než je předepsaný čas.
Odložení je pro tak temperamentní plemeno, jako je karelský medvědí pes ne zrovna jednoduchá disciplína, ale při dostatku trpělivosti a práce s pejskem ne zdaleka nemožná. Také je vidět, čím je pejsek starší, tím je to jednodušší. I když jsem měl s Airou nacvičeno, nikdy jsem na zkouškách neriskoval odložení na volno a i za cenu nižšího bodového zisku jsem ji nechával uvázanou. Byla by škoda, kvůli této disciplíně neuspět na celých zkouškách.