Když ráno zvoní telefon, od kolegy myslivce, tak je jasné co bude následovat. Tentokrát to nebylo prase,ale srnec. Po ráně se nahrbil a odskočil do blízkého remízu. Při příchodu na nástřel zvedly srnce zalehlého v hraně remízu. Jelikož na nástřelu zbyl kousek střev, byla jasná rána na měkko, proto jsem byl zavolán já s velkými psy, protože se očekávala nutnost stavění. Klobouk dolů před profesionalitou lovce,který vydržel a nesnažil se to řešit sám. Po nasazení feny karelského medvědího psa Airy spod Sokola vše probíhalo podle plánu. Za pár vteřin byla u zhaslého srnce, ležícího do 60 metrů od nástřelu. Dalo by se říct,zbytečných 30 km jízdy, ale já jako vůdce jsem nesmírně rád za každou možnost ostrého dosledu. Nehledě na to,že nikdo nemohl vědět, jak vážně je srnec raněn. A přijít o tuto dobrou trofej by byla věčná škoda.
