Večerní dosled

Člověk se sotva vrátí odpoledne domů ze zkoušek, nají se a hodí nohy na stůl, že si konečně odpočine a už zvoní telefon .. Po obligátním pozdravu, přichází TA věta. „Ty víš, střílel jsem na prase. Váhově do 50 kg. Zamotalo se a je pryč .. mohl by jsi vzít fenu a přijet?“ No nic, jdeme se strojit. Po příjezdu na místo zjišťuji co a jak. Je to skoro nejhorší část naší honitby na dosled. Pás vrb a olší nalepený na hlavní železniční trať Praha – Pardubice – Česká Třebová. A přesně tam divočák zatáhl. Střelec se nám sice snaží radit a kecat do práce, ale i díky tomu, že jsem dost utahaný tak to utínám hned v úvodu a děláme si to po svém. Vypouštím karelačku Airu spod Sokola na volno a čekám co se bude dít. Ta mizí v hustém porostu a když se číslo na GPS zastaví na vzdálenosti 85 metrů padá mi kámen ze srdce. Čekám pár minut jestli se něco nezmění a nebo se neozve hlášení. Ticho jak v hrobě a vzdálenost se nemění. To už jdu s klidem na místo pro zhaslého divočáka. Jen těch 50 kg moc nehraje. Stříleno ráží 7×57 R. Prostřeleno srdce a plíce, výstřel níž vzadu zacpaný bělí, takže ani kapka barvy ..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *