Klidný večer naruší vyzvánění telefonu. Po obligátním pozdravu přichází Ta věta: “ Střílel jsem na sele, značilo zásah, ale odběhlo za do lesa. Mohl by jsi vzít psy a přijet? “ Na nic nečekám, v rychlosti se oblékám a do auta nakládám KMP Airu spod Sokola a RELku Gaiu ze Staré Moravy. Po příjezdu na místo nás čeká netrpělivý střelec, který udržel netrpělivost na uzdě a ani nešel na nástřel a čekal na nás. Už když se blížíme k nástřelu, obě feny „berou vítr“ a jsou v pohotovosti, což ve mě budí dobrý pocit. Krásný, čitelný nástřel mě utvrzuje, že dnešní práce dobře dopadne. Airu vypouštím na volno a Gaiu upínám na barvářský řemen a jdeme po stopě. Po 80 metrech stopa mizí v trnkách na hraně pole, kam Gaia neomylně směřuje a mizí vevnitř. Nenapne ani 13ti metrový řemen a stojí na místě. Nezbývá mi než jít na čtyři a vplazit se za ní. Po pár metrech ji nacházím u zhaslého selete a také se tu setkáváme s Airou, která drží poslední stráž u zvěře a čeká na náš příchod. Jednoduchá práce, ale každá dojitá stopa se počítá!
